| Hodnoceniher.cz | ☰ |
Béčkový příběh, nezáživné postavy, nudný soubojový systém, naprosto repetitivní systém úkolů, kdy děláte pořád to samé. Hra obsahuje několik bugů, zasekávání se ve stěně, vojáci chodící do zdi. Nudný soubojový systém a stealth. Grafika jak z PS3. Zkrátka titul, který by možná fungoval 10 let zpátky.
Hra s tolika nevyužitým potenciálem, až se tomu dá těžko věřit. Kdo by tipoval, že ve hře, kde se můžete měnit na vlkodlaka a zabíjet hory nepřátel, právě to bude její nejslabší část?
Werewolf: The Apocalypse – Earthblood k nám dorazil z jiné časové roviny, kde sklízel absolutní hodnocení a obdiv hráčů. Jenže v roce 2021 působí nepatřičně, asi o dvacet let.
Hra, kterou dnes recenzujeme nebyla oznámena několik let dopředu, jak to často bývá a do mého hledáčku se dostala teprve před pár měsíci. Z prvopočátku jsem byl nadšený, jelikož se ve hře ujmete role vlkodlaka, což tak časté nebývá. Zatím jsme ve většině her mohli hrát pouze za druhou stranu, a to upírů. Další potěšující zpráva byla, že má celá hra zapadat do konceptu World of Darkness, z něhož je...
Pri pohľade na Werewolf: The Apocalypse – Earthblood sa ťažko dá veriť, že Cyanide Studio hru vydalo s hrdosťou a čistým svedomím. Aj keď hra neuveriteľne zaostáva po grafickej stránke, vývojárom sa nepodarilo ani vybalansovať hrateľnosť so súbojmi a zakrádaním. Stealth aspekt je poznačený absurdným správaním nepriateľov a frustráciou, ktorú má vybiť následná premena na Crinos. Sekanie drobných a ničím...
Pri pohľade na Werewolf: The Apocalypse – Earthlood sa ťažko dá veriť, že Cyanide Studio hru vydalo s hrdosťou a čistým svedomím. Aj keď hra neuveriteľne zaostáva po grafickej stránke, vývojárom sa nepodarilo ani vybalansovať hrateľnosť so súbojmi a zakrádaním. Stealth aspekt je poznačený absurdným správaním nepriateľov a frustráciou, ktorú má vybiť následná premena na Crinos. Sekanie drobných a ničím...
Když lesy hoří při západu slunce a z dolů se line štiplavý smrad, má příroda problém, který může vyřešit jen smečka bestiálních stvoření se slinou u tlamy. Titul měl potenciál v netradičním hrdinovi, velkém univerzu a béčkové hratelnosti založené na staré dobré brutalitě. A takřka ve všem se spokojil s laciným průměrem, který byl standardem v době, kdy se hry přibalovaly k lupínkům. Pouze při přeskakování...
Videoher s vlkodlaky není překvapivě tolik, kolik by hráč řekl, nebo si přál. Jedna teď škrábe drápy na dveře a vyje o pozornost pařanů. Stojí za zahrání?
Tohle se tedy vážně nepovedlo. Přijít v roce 2021 na trh s takovým paskvilem je celkem odvaha, která se nedá obhájit ani poloviční cenovkou. Werewolf: The Apocalypse – Earthblood je podprůměrný titul s bídným technickým zpracováním, otřesnou hratelností a nefungujícím příběhem. Máme tu však jednoho z aspirantů na nejhorší hru roku a zároveň na nejzbytečnější titul posledních let.
Studio Cyanide nadále drží velmi nízkou laťku kvality. I Werewolf sklouzává do vod průměru kvůli své na dnešní poměry až neuvěřitelné béčkovosti pramenící z otřesné vizuální prezentace a zastaralosti systémů. Ale i přes všechny nedostatky, kterých je víc než dost, je zábavné střídat tři formy člověk-vlk-vlkodlak a zejména masakrování nepřátel z pozice krvelačné bestie je až překvapivě uspokojivé.
Novinka od studia Cyanide rozhodně neoplývá žádnými velkými ambicemi, kdy je na ní jasně vidět, že se jedná o „béčkovou“ produkci, která není vyloženě hrozná, ale také ničím neoslní. Nicméně i přesto je schopná fanoušky vlkodlaků alespoň na pár hodin zabavit. Jenom by určitě bylo dobré počkat na nějakou opravdu hodně výraznou slevu.
Werewolf the Apocalypse – Earthblood je podprůměrná akce, která v ničem skutečně nevyniká. Navíc se jí povedlo plně promarnit potenciál, jež univerzum World of Darkness nabízí. Věnovat pozornost by mu měli pouze hráči nehledající nic složitého, je totiž rozhodně nezklame. Ostatní by se měli Werewolf the Apocalypse – Earthblood vyhnout obloukem.
Shapeshifting between three forms brings a surprising lack of variety in this dull hack-and-slash game.
Dá se hra Werewolf: The Apocalypse – Earthblood někomu doporučit? Snad jen těm nejzarytějším fanouškům vlkodlaků, kteří si hru užijí už jen pro onu čirou radost z trhání nepřátel na kusy s hudebním pokladem Micka Gordona. Všem ostatním ale musím s politováním říci, ať od této hry dají raději ruce pryč. Vývojáři vsadili na špatný koncept a pojetí, což se jim šeredně vymstilo. Tento příběh zasloužil...
In a game that bills itself as a choice between stealth and combat, it doesn’t take long for the deceit to reveal itself and you realize this is ill-suited and insufficiently-handled for either one of the two gameplay styles. Gameplay styles it’s hoping to fill the void left by an amateurish narrative with just-as-amateurish an attempt to inject unnecessary subject matter. If the opening sections rambling...