
Když to vezmu kolem a kolem, výsledek více než roční práce bulharských Haemimont Games mě ani tak nepřekvapil - ostatně to samé už před lety předvedli po vydání Glory of the Roman Empire. Tým je to kvalitní, jejich budovatelské strategie se hrají super a bez přehánění se vypracovali na současnou žánrovou jedničku. To všechno ano. Nicméně jak jednou zavětří úspěch, začnou s oblibou chudáka dojnou krávu dojit tak, až jí oči lezou z ďůlků.
Tropico 3 (i s navazujícím addonem Absolute Power) bylo sice "pouhou" předělávkou staré dobré klasiky do modernějšího kabátu, ale taky přineslo svěží vítr svým humorným pojetím a inovativním zapojením příběhu do celkem standardní budovatelské strategie. Ještě teď mám v živé paměti, jak jsem u té hry nadšeně seděl dlouho do noci, uchechtával se a byl z ní úplně paf.
Oproti tomu Tropico 4 v útrobách skrývá obsahově zatuchlý datadisk a tendenční přečíslování na obalu na tom mění opravdu jen málo. Singleplayer čítá tutoriál, volnou hru a především kampaň o rovné dvacítce misí. Z prvních několika scénářů jsem byl úpřímně řečeno poněkud zděšen, protože mi jejich zoufalá neoriginalita způsobovala panické pocity čirého déjà vu. Na ostrově máme dost nerostných surovin, postav doly a začni exportovat. Na ostrově máme málo nerostných surovin, postav hotely a přilákej turisty. Panečku.